Rekonstrukce zámku Doudleby nad Orlicí

Stavba loveckého renesančního zámku byla dokončena pány z Bubna a Litic v r. 1590. V 17. Století došlo k výrazným stavebním změnám, kdy jednou z úprav bylo překrytí vnějších sgrafit vrstvou omítky a stropní „nemoderní“ výmalby v jednotlivých pokojích byly zabíleny. V té době ještě majitelé zámku netušili, že tyto necitlivé zásahy v budoucnu jejich panské sídlo zachrání před demolicí. V roce 1949 došlo k jeho vyvlastnění státem (v den pohřbu jednoho ze členů rodiny, kdy všichni obyvatelé zámek opustili, byly dveře před jejich návratem zapečetěny a zámek včetně veškerého majetku zabaven).  Bez jakéhokoliv finančního přispění státu na jeho údržbu, zámek chátral a byl na něj nakonec vydán demoliční výměr. Paradoxně zámek před demolicí zachránilo zřícení části střechy, kdy došlo k promočení stropů a venkovních omítek, a tím k odkrytí původních stropních maleb v obytných místnostech a vzácných sgrafit s kobercovým vzorem. V roce 2006 byl zpustošený zámek navrácen dceři hraběte Mikuláše z Bubna, paní Eleonoře Dujkové, roz. Bubna-Litic, která začala s postupnou rekonstrukcí, což se jí a následně jejímu synovi panu Petru Dujkovi úspěšně daří. Rod Bubnů stavbu vlastní (vyjma let 1949 - 1993) nepřetržitě.

Prohlídka zámku byla skvělá, paní průvodkyně vzpomínala na paní hraběnku Eleonoru, která na zámku žila do roku 2018, kdy v 88 letech zemřela, s velkým obdivem a úctou k její skromnosti, odhodlanosti a vzdělanosti. Paní Eleonora jako jediná z rodiny nikdy Československo neopustila a přestože prošla díky svému původu v 50. letech spolu s manželem a čtyřmi dětmi těžkou životní zkouškou, si splnila svůj sen. Vrátila zámku v Doudlebech jeho vznešenost a v domě, ve kterém prožila krásné dětství, strávila také poslední roky svého života.

Za zmínku jistě stojí kniha „Vzpomínání“ – autobiografie Eleonory Dujkové roz. Bubna–Litic.