Kastelánka

Na svých cestách po naší krásné vlasti se potkávám s řadou velice zajímavých lidí. V létě roku 2009 jsem se setkala s paní Jiřinou Mládkovou, jejíž oficiální pracovní zařazení je vedoucí správy památkového objektu, pro nás srozumitelněji, je kastelánkou. A to ne ledajakou. V současné době je nejdéle sloužící kastelánkou – ženou - v České republice, na hradu Landštejně pracuje již dvacátou, tedy jubilejní sezónu.

Paní Mládková se stala kastelánkou na hradě v době, kdy se začalo s jeho záchranou a má obrovskou zásluhu na tom, jak hrad dnes vypadá. Mezi jeho hradbami nechala své srdce, což je cítit z každého jejího slova. Vyprávěla mi o hradu dlouho a velice zajímavě, což zjistíte z mých dalších příspěvků, ve kterých neuměle zaznamenávám část zajímavostí, které mi sdělila.

Paní Mládková mi prozradila, že pokud by si skutečně měla vybrat své nejoblíbenější místo na hradě, pak je to kaple. Její apsida je orientována na východ, středem pak prochází dle výroků senzibilů geopatogenní zóna s hodnocením 8 (stupnice 1-9, přičemž 9 je při dlouhodobém pobytu až zdraví nebezpečná). Paní Mládková však našla v kapli místo, které je mimo tuto zónu a je pro ni výjimečně příjemné.

Vyprávěla mi, že dnešní otcové z blízkého Pomezí v mládí prolézali volně hrad a jejich děti se obnovou hradeb dostaly do nezáviděníhodné situace, volnost pohybu na hradu už nemají. Vynahrazuje jim to speciálními akcemi a hezký vztah děti, hrad a kastelánka je zpět.

Paní kastelánka má navíc smysl pro humor. Na fotografiích je zachycena u části prevétu, kde se nezapomněla zmínit o říkance vycházející ze staročeského výrazu pro totéž, která zdobila Landstějn a díky zapšklím návštěvníkům musela být odstraněna. Věřím, že mi odpustí závěr příspěvku její citací.

„Pospěšte si převelice, tuť veřejná výsernice“.