Železniční most

V minulém příspěvku jsem se soustředila na nejvýznamnější části Třebíče, města s téměř čtyřiceti tisíci obyvatel. Třebíč má však ještě jednu zajímavost, a tou je železniční most.

Třebíč dlouho čekala na vlakovou trať, v době mocnářství se preferovalo spojení severojižní, což nebyl případ případného prodloužení trati ze Zastávky u Brna. Odklad realizace způsobovalo i krásné, ale hluboké a široké Libušino údolí, které je dnes již součástí města. V údolí najdete Stařecký potok protékající Máchovým jezírkem, který ihned poté, co jeho vody protečou pod mostem, mizí v zatrubnění a končí v řece Jihlavě již neviditelně.

V letech 1885 zahajují mostaři z Itálie stavbu 163 metrů dlouhého nýtovaného mostu ve výšce téměř 50 metrů nad údolím, aby ho již v roce následujícím dokončili. Most slouží neuvěřitelných 101 roků bez větší opravy (chce se mi napsat: zlaté italské ruce), kdy jeho parametry již nevyhovují narůstající hustotě dopravy a především obrovským přepravovaným tonážím nejen na výstavbu jaderné elektrárny Dukovany.

V roce 1987 je původní konstrukce vysunuta směrem k městu a její původní místo zaujímá konstrukce vyrobená ve Vítkovických železárnách. Nosné pilíře a podpěry jsou injektovány, jinak, zjednodušeně řečeno, zůstávají původní.  Takzvaný "italský" viadukt končí ve sběru, byť by si zasloužil onačejší umístění.

Zajímavostí může být, že původní i nová konstrukce mají stejnou váhu, pouhých 800 tun. Nová konstrukce slouží nejen jako železniční most, ale také jako úžasná a nezvyklá stezka pro pěší a cyklisty. Některým může vadit, že fyzicky cítí tíhu a vibrace projíždějícího vlaku, jiní ocení nádherný výhled a další? O tom příště.