Zelný trh 10 - ještě jeden kousek historie

Z E L N Ý   T R H  10

Dům č. 10 je situován v ustupující západní části Zelného trhu, kde vytváří společně s domy č. 9 a 11 řadovou zástavbu mezi ulicemi Peroutkovou a Petrskou. Peroutkova ulice byla již od 14.století zkratkou od Brněnské brány přes ulici Starobrněnskou k horní části Zelného trhu, která byla určena pro hrnčířské trhy.

V horní části Zelného trhu a Peroutkově ulici stály ve středověku domy řemeslníků, platnéřů, řezníků a městského medika. Na jejich sjednocených parcelách byly postaveny tři domy. Na místě domu č.10 stával dům pánů z Lipé, který v roce 1537 kupuje klášter cisterciáků ze Žďáru nad Sázavou. Do majetku Dietrichsteinů se dům dostal na přechodnou dobu za olomouckého biskupa a kardinála Františka Dietrichsteina  (1570-1636). V roce 1634 je dům převeden zpět do vlastnictví žďárského kláštera.

Na vedutě zachycující dokončení oprav petropavlovského kostela z roku 1748 je dům zachycen jako dvoupatrový s asymetricky umístěným portálem vjezdu, s výraznou římsou, čtyřmi okny v prvním a třemi okny ve druhém patře. Valbová střecha směřovala hřebenem k uličnímu průčelí.

Dne 27.3.1708 podala brněnská městská rada stížnost k zemskému tribunálu a k císaři na žďárský klášter pro neplacení povinných dávek z domu. Důvodem roztržky mezi radou a klášterem byly rozdílné názory na skutečnost, zda dům je či není exemptní, zbavený placení dávek a povinností. Bezpochyby byl v době, kdy byl klášterem řádně koupen, ale městská rada zastávala názor, že přerušením vlastnictví byl dům o tuto výhodu připraven.   

Spor řešila vyšetřující komise, do které byl jmenován zemský podkomoří Jan Vít, svobodný pán na Osové Bítýšce a Ferdinand Ludvík Kos z Hradiště. Pře skončila smírem 9.12.1713, kdy se klášter, zastupovaný opatem Václavem Vejmluvou (byl osobností, která si libovala v aristokratickém vystupování a kavalírské eleganci, škoda, že zemřel v roce 1770) zavázal k placení dávek a plnění povinností jak příslušelo městským domům v Brně. A kolik že ročně klášter zaplatil do městské pokladny za vlastnictví domu? 445 zlatých a 30 krejcarů.

V roce 1752 je opatem Hennetem zahájena stavba pozdně barokního paláce, jako reprezentačního sídla žďárského opatství, podle návrhu architekta Františka Antonína Grimma, syna stavitele Mořice Grimma. Otec i syn Grimmové se podílejí na mnoha stavbách nejen v Brně, ale po celé Moravě. Palác byl řešen jako čtyřkřídlá stavba s dvorem. Po dokončení stavby obývá její přízemí správce s ročním platem 64 zlatých a deputátem 6 mázů piva, 12 librami tuku a 12 měřicemi žita. V prvním poschodí jsou hostinské pokoje, pracovny a domácí kaple. Palác využívá opat a členové kláštera při cestách do Brna či jako zastávku na cestách do jiných měst.

Ve stejném roce kupuje opatství sousední dům Zelný trh 11 a již v následujícím roce je dokončena celková přestavba jeho vnější podoby, nádvoří a interiérů.

Vraťme se však k domu č.10. Po smrti opata Bernarda Henneta skončilo barokní období žďárského opatství, jeho vliv a význam. V červenci 1784 vyhořel klášter ve Žďáru nad Sázavou a dekretem zemského gubernia z 13.10.1784 byl klášter zrušen. Se zrušením řádu bylo seznámeno 55 členů řádu a následovaly inventury, převody a prodej nemovitostí a mobiliáře.

Dům Zelný trh 10 byl prodán jako první nemovitost  z majetku kláštera, a to veřejnou dražbou, která začínala v 9 hodin 24.května 1785. Novým vlastníkem se stal brněnský měšťan Philipp Padlische Erben. Součástí dražby, která se odehrávala v budovách premonstrátského kláštera v Zábrdovicích, byl i mobiliář domu.

Koncem 18. století byl v domě zřízen hostinec U krásné otrokyně. Roku 1806 získal dům premonstrátský klášter v Nové Říši, který jej vlastnil jen do roku 1814. Opět ve stejném roce je odstraněna barokní střecha domu a je vybudována nadstavba třetí patra o pěti okenních otvorech, nasazená na korunní římsu původního domu. Střecha je již vytvořena jako sedlová s hřebenem rovnoběžným s průčelím. Nově je vybudováno první a druhé patro severního křídla o nestejné hloubce zástavby, s terasami na úrovni třetího patra. Výstavba severního křídla navázala na přízemní starší objekt nepravidelného půdorysu. Současně vznikají vnější pavlačové komunikace na dřevěných krakorcích. Dne 16. května 1814 byl v 10 hodin dům komisionelním způsobem prodán na radnici za 26.000 zlatých.

V roce 1849 dům patřil ministerskému tajemníkovi ve Vídni Janu  Czikannovi. Koncem 19. století se ve vlastnictví domu vystřídalo několik majitelů, poslední z nich, Marie Schanderová prodala dům továrníkovi Josefu Lídlovi, výrobci hudebních nástrojů.

Koncem 19. století byly z bytu správce vytvořeny obchodní prostory. Zhotoveny byly přímé vstupy do obchodů a zavírací výkladce s veřejemi. K jejich výměně dochází v roce 1908, kdy jsou nahrazeny představěnými dřevěnými skříňovými výkladci, nejdříve levá část od vjezdu, následně pravá. Současně probíhá i výměna dveří a jejich ostění.

S počátkem dvacátého století končí snahy o přestavbu a stavební úpravy paláce. V červenci 1926 bylo obnoveno vstupní průčelí paláce a kamenný portál vjezdu. Další obnova fasády a portálu probíhá v roce 1940, kdy vlastníkem domu je J. Lídl.

Pozoruhodný a velice málo známý je freskový sál ve druhém poschodí hlavní budovy, s okny do Zelného trhu. K němu přiléhají prostory bytu, které pod soudobou výmalbou skrývají rovněž freskovou výzdobu.

Dům Zelný trh 10 spoluvytváří náměstí, které se označuje názvem Zelný trh řadu století. Jeho významnou součástí jsou podzemní prostory zasahující mimo půdorys domu až pod veřejné prostranství.

V  současné době pouze uliční, tedy východní trakt domu, splňuje podmínku označení „funkční“. Zbývající části si zaslouží zásadní rekonstrukci, která, jak pevně věřím, přinese obnovu domu a ukáže nám původní pozdně barokní palác v celém lesku.