Vila Tugendhat

Minulý týden jsem měla příležitost navštívit neopakovatelným způsobem vilu Tugendhat. Když jsem se chlubila zážitkem kolegyni, ptala se mě na ložnice. „Všude vidím onyxovou stěnu, obytný prostor, výhled a zahradu, ale fotografie ložnic nenacházím,“ řekla mi.

Vám, kteří jste vilu nenavštívili a neviděli fotografie naprostého soukromí rodiny Tugendhat, jsou určeny dnešní snímky.

Foto 1 – ložnice Grety Tugendhat, Fritz měl svoji vlastní rovněž. Jednoduchý interiér, který vládne celé vile, se projevuje i zde. Nechybí však dostatečný úložný prostor pro garderobu paní Gréty. Pro zajímavost dodám, že v suterénu vily je tzv. molová místnost, kam si paní Gréta ukládala kožichy bez strachu před škůdci.

Foto 2 - pokoj Hanny, dcery Grety Tugendhat z prvního manželství. V pokoji se často nevyskytovala, neboť mezi ní a otčíme Fritzem Tugendhat nepanovaly idylické vztahy. Hanna se proto podstatně častěji vyskytovala u babičky a dědečka ve vile na Drobného.

Foto 3 – pokoj chůvy s důmyslně umístěným umyvadlem. Ve vile nebyl žádný pokoj pro hosty. V případě nutnosti hosty ubytovat se chůva přemístila do pokoje Hanny a svůj pokoj hostům uvolnila.HannyH H Jedná se o jedinou obytnou místnost ve vile, která má okna pouze na jihovýchod, všechny ostatní mají orientaci na jihozápad.

Foto 4 – pokoj Ernesta a Herberta, synů manželů Tugendhatových, přičemž Ernest se stěhoval do vily ve věku 10 měsíců, bratr se narodil za dva roky. Zajímavostí tohoto pokoje je bezesporu nábytek. Jako jediný v celé vile byl koupen v běžných obchodech.

Dispozice nejvyššího podlaží vily doplňuje vstupní hala se schodištěm do obytného podlaží, k té se vrátím někdy příště, koupelna rodičů a koupelna dětí. Nesmím zapomenout na krásnou terasu, na kterou se vstupuje z pokojů rodičů i dětí. V letních měsících byla využívána i jako komunikační prostor mezi ložnicemi, k odpočinku a hře dětí.

Když už jsme u terasy, tak musím její konstrukci zmínit jako jednu ze dvou nepovedených částí vily jinak geniálního architekta Mies van der Rohe. Spáry mezi velkoformátovými dlaždicemi měly zajišťovat průsak dešťových vod a jejich odvod přes izolaci. Neúspěšně, na terase se držela po každém dešti voda. Údajně při rekonstrukčních pracích byl problém odstraněn. Nebyl, ale o tom někdy příště.