Stavební počiny na Lesné

Loňský podzim lákal k procházkám nevídaně dlouho. Jednu podzimní neděli jsem s rodinkou vyrazila do míst, kam oni zavítají zcela výjimečně. Nakonec i já právě zde dlouho nebyla, byť v letech dávno minulých, socialistických, jsem v této stavbě trávila nesčíslně hodin.

Dnes to není hádanka, jen moje vzpomínka na tzv. ócéčka na Lesné. Ócéčka, správně obchodní centra, byly dvoupodlažní, samostatně stojící objekty. Znali jsme je, a možná ještě známe,  pod názvem Dukát, Obzor, Lučina.

A teď trošku technických informací. Skeletová konstrukce vznikla na počátku minulého století díky snaze oddělit nosnou a výplňovou funkci staveb. Nosný prvek je pilíř a průvlak, do kterého se vkládají stropní nebo střešní panely. Obvodové stěny a vnitřní příčky jsou převážně vyzdívané s důrazem na tepelné a protihlukové vlastnosti. Skelety známe monolitické (betonované přímo na stavbě), které jsou díky velké variabilitě dnes preferované. Nevýhodou je mokrý proces a ovlivňování klimatickými podmínkami, jako třeba v únoru 2012. V minulosti byly naopak v oblibě montované skelety (převážně v 2.polovině minulého století), které podléhaly klimatickým vlivům podstatně méně, umožňovaly rychlejší výstavbu, ale zase z nich nebylo možné udělat nic jiného, než krabice.

Objekty ócéček byly založeny na dvoustupňových patkách (nejméně stabilní způsob zakládání), nosná konstrukce - montovaný železobetonový skelet MS OB se skrytými průvlaky a s rozpětím ve směru průvlaků i kolmo na ně shodně 6m. Stropní keramické panely byly vkládány do průvlaků, přičemž uložení bylo maximálně 12cm.

Základové poměry na Lesné jsou kapitolou rozsáhlou a složitou. Takže jen pár slov. Na mnoha místech je skoro až pod povrchem brněnská vyvřelina (skála), jinde jsou mocné vrstvy jílů. A jak známo, jíly jsou velice citlivé na vodu. S jejím nedostatkem se výrazně smršťují, při přebytku rozpínají. K vyvřelinám a jílům přidejme informaci, že na Lesné byl tankodrom, ve kterém vojáci stále něco hloubili a pak zasypávali. No a rokle, ze kterých dnes zbyla jediná, Čertova. Ostatní byly zasypány navážkou a odpady bez zhutnění. Pak máme ještě na Lesné zeleň, zvláště tolik neoblíbené kanadské topoly, které jednak dohání k slzám alergiky množstvím chuchvalců každé jaro, jednak spolykají neuvěřitelné množství vody. Voda pak chybí jílům, které stále zmenšují svůj objem.

V takto idylických základových poměrech si projektanti troufli navrhnout deskové stavby panelových domů. Výsledek se dostavil. Trhala se Loosova, Jurkovičova, Nejedlého. A já, zelenáč přímo ze školy, bez internetu a odborníků na sanaci staveb, jsem problematiku trhající se Lesné dostala za úkol. Ale měla jsem štěstí, protože jsem potkala člověka, kterého si dlouhá léta vážím, soudního znalce Ing. Jiřího Kuchyňku. S ním jsem pak řešila trhající se Dukát.

V době, kdy jsem poprvé přišla do 1.PP Dukátu, které sloužilo jako autoservis, byly v jedné části stavby stropní panely odstoupeny od průvlaku nějakých 11cm, tedy de facto visely ve vzduchu. Knihovnu, která byla v 1.NP, bylo nutné okamžitě uzavřít. Ing. Kuchyňka navrhl výdřevu, která provizorně podpírala stropní panely a vydržela při čekání na připravovanou rekonstrukci Dukátu dlouhá léta. Pokoušela jsem se vyřídit souhlas k vykácení okolních kanadských topolů, neboť jejich kořeny doslova drancovaly stavbu a zvláště mycí box. Jasně, pro ně tolik důležitá voda. Ani saponáty nevadily. Původně jsem si je zdálky spletla s armaturami a trubkou, při bližším ohledání jsem nevěřila vlastním očím, že se jedná skutečně o kořeny stromů vzdálených od stavby desítky metrů. Povolení jsem nevyřídila, rostou dodnes. Zato jsem vyslechla fundovanou teorii, že Dukát se rozestupuje proto, že u něj ústí chodby ze Špilberku.

Můj život s Dukátem byl podstatně bohatší, než mohu v pár odstavcích napsat a stejně už mám pocit, že vás délkou a technickým obsahem otravuji. Proto jen již dodám, že byl pro mě vynikající průpravou pro přípravu a realizaci projektu Lučina. Ostatně sanaci Nejedlého 2 a 4 jsem měla za krkem ve stejném okamžiku jako Dukát.

Foto 1,2 – Dukát se dočkal, začíná se rekonstruovat

Foto 3,4 – Lučina na konci a začátku své slávy