Petr Vok

Měla jsem příležitost, a jsem tomu velice ráda, navštívit třeboňský zámek s Petrem Vokem. Muž, který ho při prohlídce představoval, si dal za cíl povznést jeho slávu. A já, po prohlídce a přečtení wikipedie, ho chci v jeho snaze podpořit. A třeba i doplnit vaše znalosti o něm.

Petr Vok, celým jménem Petr Vok Volf, žil na svoji dobu neuvěřitelných 72 let. Velmi brzy osiřel, pouhých 14 dnů od svého narození. Velkou část svého života prožil ve stínu svého bratra Viléma z Rožmberka, nejvyššího purkrabího. Pokud bychom toto postavení chtěli přenést do terminologie současnosti, pak snad nejlepší označení je předseda vlády spojený s ministrem zahraničí. Součástí Vilémova života byla řada nákladných zahraničních cest, jejichž nezbytnou součástí byl doprovod šlechticů a služebnictva. Každý špás něco stojí, tento dost. A císař úspěch odměňoval pouze významným podáním ruky, penězi však nikoliv. A Vilém se zadlužoval.

Vraťme se však k Petru Vokovi. V době jeho a bratrova života bylo dané, že veškerý majetek zdědí nejstarší syn. Petr, nezatížen rodinným bohatstvím, se v počátku věnoval studiu, následně cestování a …? Užíval si. Z tohoto období se odvíjí jeho nálepka prostopášníka.

Vilém z Rožmberka ani ve třetím manželském svazku nezplodil potomka. Řešením by byl potomek bratrův, proto svým rádcům uložil nelehký úkol. Když oženíte mého, dosud bujarému životu oddávajícímu se bratra, čeká vás zasloužená odměna. Pokud ne, těžký trest. Výsledkem snažení rádců byl sňatek Petra Voka s Kateřinou z Ludanic, který překvapil především jeho. Ve svých 41 letech si bere tehdy 13-ti letou drobnou dívku, do které se posléze zamiluje. S postupem let však propuká psychická porucha Kateřiny a je jen zásluhou Petra Voka, že díky pečlivě vybranému fraucimoru a služebnictvu není upálena na hranici jako čarodějnice.

V roce 1592 Vilém z Rožmberka umírá a zanechávám Petrovi Vokovi na tehdejší poměry astronomický dluh ve výši 1mil míšeňských kop. Petr Vok, dnes bychom řekli kreativně a promyšleně, neopomíjí poslední ženu Viléma Polyxenu a zaopatřuje ji panstvím nejvzdálenějším těch, které s dědictvím získává. Dluhy však nutno splatit, věřitelé, tolerantní k Vilémovi, již zdaleka nezastávají stejní postoj k Petrovi. Nezbývá, než začít prodávat panství Rožmberků. Posledním z prodaných je Český Krumlov přímo císaři.

Petr Vok se stěhuje do Třeboně, která dosud označuje dobu, kdy v Třeboni setrvával, za zlatý věk. Vrátil Třeboni právo pořádat trhy, právo vařit pivo, které si do té doby uzurpoval Jakub Krčín, vyhlášený stavitel rybníků. A nepovolil čarodějnické procesy, lépe řečeno, zakázal jejich vykonávání. Což se nám, prý, dnes vymstilo. Čarodějnice jsou velice plodné a výsledek jejich plodnosti mají muži dnes doma. U nás tedy ne:)

Za zcela výjimečný čin Petra Voka, který by rozhodně neměl chybět v učebnicích dějepisu a v hlavách současné vládní garnitury, je vyřešení vpádu Pasovských do Čech. Nejen, že díky opevnění Třeboně iniciované opět Petrem Vokem, jehož části jsou i dnes patrné, nájezdům Pasovských odolala. Následné pomstychtivé vyplenění Tábora a hrozba pro řadu dalších obcí a měst včetně Prahy vedly Petra Voka k rozhodnutí obětovat rožmberský poklad. Z dlužného žoldu Pasovských ve výši 148.000 kop míšeňských celých 100.000 bylo uhrazeno roztavením pokladu rožmberského s následnou ražbou mincí. A ne k rukám Michaela Adolfa z Althanu, velitele Pasovských, ale každému vojákovi oproti složení všech zbraní. Už víte, proč si myslím, že na posledního Rožmberka se nemá vzpomínat jen jako na prostopášníka?