Pan Tichý

K Hostýnkám mám velmi sentimentální vztah, je to místo mých prvních čundrů. I po padesáti letech se tam rád vracím, nebo aspoň pokukuju po siluetě baziliky, když jedu po dálnici do Zlína.

Kousek od Svatého Hostýna, jehož sláva dnes už vyšuměla, je Tesák. Pár chatek, hospoda, lyžařský vlek. Trochu ošumělému rekreačnímu středisku TON šéfuje pan Vítězslav Tichý. Kamarádi mě k němu dovedli. Pan Tichý je neuvěřitelný člověk. Amatér, sběratel, fanda. Obrovský znalec českého filmu.

Když v r. 1974 uviděl knihu Encyklopedie světového filmu, rozhodl se, že zmapuje film český. Dnes má sbírku 2 900 českých filmů od roku 1898 a několik skříní k nim náležejícím artefaktů. Do kompletního stavu chybí filmů asi stovka. O některých filmech se ví, kdo je vlastní, ale nedá, o jiných má pan Tichý téměř detektivní historky, jak se proslýchá, že ho někdo někde snad viděl. Doufá, že stáhne deficit na ne víc, než 20 filmů, které jsou nenávratně ztraceny.

Každý rok pořádá festival Filmový Tesák. Vykládá, jak pozval Voskovcovy dcery. Prý vůbec netušily, jak byl jejich adoptivní otec tady známý. Vykládá historky o hercích, režisérech a kriticích, s nimiž se přátelí. Jezdí si k němu pro rady a informace studenti umění. Celý večer byl ve svém živlu, usmíval se, povídal, snášel plakáty, programy, podepsané fotky.

Byl to moc zajímavý večer.