Dětský domov Dagmar

Tento týden jsem obdržela zprávu od paní ředitelky dětského domova Dagmar, že obrázky – naše propagační předměty – jsou připravené. V navečerních hodinách jsem se vydala do Žabovřesk si obrázky vyzvednout a zaplatit za ně dvěma tisíci korunami z výnosu z prodeje knížky – pokračování slibu. Z obrázků, které vidíte na snímku, jsem těžce vybírala čtyři, všechny byly krásné.

Mnozí z vás vědí, kde Dagmar je, pro ty, které jeho existence míjela, uvádím, že ho najdete na rohu ulice Zeleného a Horákovi, vlastně cestou k hale Rosnička.

V domově je nyní 22 dětí. Zřizovatelem je kraj, který svými finančními prostředky sice zajistí základní provoz dětského domova, ale jen v nejnutnějším standardu. Tety mi říkaly, jak velkou radost mají děvčata, když od někoho dostanou jen trochu kvalitnější a voňavější šampon, než je litr za dvacku.

Tety se mi zmínily, že by hrozně rády umožnily dětem návštěvu divadla, na každé představení se děti nesmírně těší. S tím jsem pomoci neuměla, možná to dokáže někdo z vás.

Vězte, že domov přivítá každou pomoc, ať již finanční, či naturální. Ostatně na internetových stránkách je dostatek námětů pro pomoc, koukněte zde.

Názory k článku

S dětmi z Dagmaru mě spojuje mládí, dnes dávná minulost. Jezdily stejně jako já do Dětského ráje v Hrotovicích, krásného tábora Maloměřické cementárny. Nebylo to vždy s nimi jednoduché, tak jako jednoduchý není jejich život. Já na ně nezapomněla.

Ivana Tošovská • 20. 5. 2010