Brněnské podzemí

Kolektory, tedy podzemní chodby určené pro uložení inženýrských sítí, se v Brně začaly budovat  v roce 1974. Jednalo se o primární kolektory v hloubce až 30 m pod povrchem, které slouží pro hlavní rozvody vody, tepla a kabelové rozvody.

V roce 1992 je zahájena výstavba sekundárních kolektorů, což jsou podzemní tunely v hloubkách maximálně do 10m, které kopírují komunikační síť na povrchu a slouží k uložení běžných inženýrských sítí včetně jejich napojení na objekty. V chodbách sekundárních kolektorů naleznete v podlaze jednotnou kanalizaci, nad podlahou vodovodní rozvod, v policích pak kabeláž různého určení. Do sekundáru se neukládají plynovody, výjimečně lze nalézt parovod, např. pod Masarykovou ulicí.

Výstavba obou typů kolektorů byla zahájena v historickém centru Brna a dnes již obsluhuje jeho velkou část. Kolektory jsou raženy obdobně jako více známe silniční tunely, vlastní konstrukci tvoří výztuž a stříkaný vodostavební beton. Pokud budete při procházce centrem pozorní, všimnete si promítání kolektorů na povrch nejen montážními otvory.

Nesmírnou výhodou kolektorů je rychlost nalezení závady na rozvodu, přístup bez narušení komunikace a z toho vyplývající neomezení provozu na povrchu, snadná oprava, nízká cena odstranění závady, výměny či položení nové sítě, na kterou má sekundární kolektor dostatečnou kapacitu a které by se nevešly do zaplněného uličního prostoru.