Mistrovství světa v sálové cyklistice

Mistrovství světa v sálové cyklistice se konalo tento týden u nás doslova za humny v hale na Vodové.  A bez velkého zájmu lidí z Brna i celé ČR. Zato Švýcarů, Němců, Rakušáků tam bylo požehnaně. Musím přiznat, že i já se o něm dozvěděla vlastně náhodou, kamarád mi daroval dvě VIP vstupenky řka, že si to jistě užiji. Zaskočena jsem byla jen lehce.

Jsem bytem, sídlem a hlavně srdcem královopolák, který samozřejmě ví o Jindřichovi (1942) a Janovi (1945) Pospíšilových, kteří tu, s menší přestávkou, žijí celý život. Ano, naši dvacetinásobní mistři světa v kolové, pravděpodobně nejúspěšnější sportovci světa. Mladší Jan otce nikdy neviděl, zahynul v posledních dnech války. Maminka vychovávala nejen kluky, ale i jejich  starší sestru sama a neměla to lehké. Obživu zajišťovala jako řidička náklaďáku. Byla to právě sestra, která Jindřich a Jana přihlásila do kolové a pomohla tak nastartovat jejich zářnou kariéru s naprosto neopakovatelnými úspěchy.

Pár hodin v pátek a sobotu a dost hodin v neděli jsem se dívala na neuvěřitelné výkony sportovců na kolech. A bylo se na co dívat. Pochopila jsem, že akrobaté vlastně dopředu vůbec nejezdí a na obou kolech zcela výjimečně. Já, která bojuji s dopřednou jízdou, jsem měla pusu dokořán. Krásná byla vystoupení především čtveřic děvčat, dojemné pak poslední sportovní vystoupení Arnošta Pokorného, mistra světa z roku 2004, který právě tímto vystoupením svoji aktivní sportovní kariéru ukončil a nadále se bude věnovat trenérské činnosti.

Obrovskému zájmu publika se dle očekávání těšila kolová. Naši po vlažnějším začátku zabojovali a získali bronzové medaile.  Pavel Šmíd a Petr Skoták tak navázali na úspěchy bratrů Pospíšilových  a dávají tušit, že kolová v Brně hned tak nezanikne. Alespoň doufám, byla by to velká škoda.

A organizace? Byla jsem mile překvapena obrovským vytápěným party stanem mezi starou a novou halou na Vodové, slušným výběrem občerstvení, včasnými začátky a bezproblémovým průběhem. Klobouk dolů.

Názory k článku

Ivanko, na Tebe je to příliš učesané. Tohle je článek od starého zapšklého důchodce, kterého šéfredaktor vzbudil v noci půl hodiny před vydáním, aby něčím zaplácnul prázdné místo v regionálním deníku na předposlední straně. Kde jsou Tvoje postřehy? Kde je sžíravá kritika? Neříkej, že kritizovat nebylo co! Přiště prosím aspoň kousíček vtipného komentáře!

pták dušan • 24. 11. 2014

Nebylo co sžírat :) Nic jsem nečekala, proto jsem fakt byla mile překvapena. Taky nemusím mít pořád ke všemu výhrady a mohu jen pochválit. Chceš pár ne/vtipných postřehů? Chlebíčky jsem si necpala do kabelky, jak mi radil kamarád, přestože byly skvělé. Při kolové trefil míč do hlavy kluka/pořadatele tak, že padl na zem a nehýbal se a ještě dvě hodiny měl mlhu před očima a nepřítomný pohled. Trefa perfektní, jen měla jít do brány. A kluk neměl lelkovat, jeho prací bylo sledování hry :) Švýcaři a jejich zvonce mě okouzlili. Nevýslovně. Být mladší, tak jsem se o některého pokusila :) A brečela jsem, když se loučil Arnošt Pokorný, protože svoji poslední jízdu ke konci hodně kazil. A já mu přála zlatou! Za neformální odpověď Dušanovi se omlouvám ostatním, kterým přeji hezký den. Jemu ne, já mu dám zapšklého důchodce:)

Ivana Tošovská • 24. 11. 2014

koukám že tento zážitek v tobě zanechá hlubokou pozitivní stopu na dalších několik týdnů, a jsem za to rád! věřím že příští takové sportovní podujetí bude více navštíveno ze strany českých diváků a začneme žít ještě více aktivněji, než sedět doma u televize a nadávat na politiku takže SPORTU ZDAR!!! ;)

Jakub • 24. 11. 2014