Tábor

18. ročník Táborských slavností , který se konal tento víkend, byl pro mě novou zkušeností. Vládu nad městem po téměř šesti stech letech převzal Jan Žižka. Návrat Jana Žižky do Tábora sice postrádá historické opodstatnění , ale je krásným dokladem, že lidé se bavit umí a na svoji historii jsou hrdi.

V pátek večer jsem propásla večerní pochod s loučemi, sobotní, kterého se zúčastnili stovky, spíše tisíce lidí v kostýmech, už jsem stihla. Hluboce se skláním před všemi účinkujícími, počínaje maličkými dětmi a konče lidmi narozenými již před mnoha lety. Využila jsem situace a okukovala, jak se nosí kostýmy, jaké doplňky je vhodné zvolit, zkrátka hledala jsem inspiraci.

Po skončení průvodu jsem se přemístila za Housův mlýn, kde proběhl boj o růži. A že je svět malý chci dokladovat popisem představení, který pro nás Petr Nůsek se svými lidmi připravil.

Na koni pokrytém žlutou dekou s vyobrazením černé růže přijíždí Ditrich z Dietrichsteina, následují ho Páni z Růže, každý na koni, na každé dece je zobrazena růže jiné barvy.  Na scéně se objevuje Sezima, nevlastní bratr Pánů z Růže, erb nemá a prohraje boj o růži se všemi svými bratry. V sázce je růže pana  Ditrich z Dietrichsteina, Sezima, byť v boji znevýhodněn, nad ním vítězí a stává se nositelem černé růže.  

Ach ti Dietrichsteinové, najdete je v Táboře i na Zelném trhu.

Housův mlýn mě natolik zaujal, že jsem připravila někdy na příště vyprávění jen o něm.