PF 2017

Můj muž říká, že mám zkreslený pohled na život. Buď se potkávám s lidmi, kteří mají nemovitost nebo s těmi, kteří na ni mají peníze, resp. příjmy na hypotéku. A z toho, podle něj, vyplývá můj dojem vysoké životní úrovně u nás.

A tak jsem se 1.ledna 2017 zamyslela:

1/ velkou část silvestrovské noci (i odpoledne) a ještě i během následujícího večera poslouchám hukot rachejtlí. Žádný levný špás. Já ušetřila nejen svoji kapsu, ale i životní prostředí naprostou ignorací těchto zcela zbytných radostí;

2/ byla jsem nakupovat a žasla nad přeplněnými koši spolunakupujících. Především alkohol a mňamky, také sladké limonády a vymyšlenosti všeho druhu. Jasně, jsou Vánoce, Silvestr, dopřejeme si. S mírně naplněným košem zeleninou a pečivem jsem si připadala jako exot. Jasně, i v mém nechyběla dvě šampáňa, také nejsem bez chyby;

3/ pokladní v supermarketu přebírala můj nákup rukama, jejichž umělé nehty musely stát také pár stokorun. Mám štěstí, moje mi rostou bez gelů a jednou za čas je upravím. Pravda, nejsou nalakované a vyzdobené kamínky, přesto se s nimi žít dá.  A účes? Nemusím vypadat jako superstar. Nebo jo? Za další stokoruny?;

4/ dovolená, všichni ji máme rádi. Mylně jsem se domnívala, že mi vyjde vstříc s hodnověrnými údaji ČSÚ. Moc to nevyšlo. Kompletní data jsem našla jen za rok 2015. Přesto jsou zajímavá. V roce 2015 se naši občané vydali na neskutečných 28.732.000 turistických cest do zahraničí. To jsou, pokud dobře počítám, cca tři dovolené ročně na občana ČR. Vede Slovensko, Chorvatsko a Itálie, ale se 16ti procenty se hezky umístily země tzv. jiné. Mám několik kamarádů, kteří zabalí bágl a jedou na vlastní pěst, jiné, kteří cestují se zahraničními společnostmi, Myslíte si, že statistika zahrnula i jejich skupinu? Já ne. Měla bych i jiné příklady ve statistice jistě nezobrazené; 

5/ naše sousedka má již šest psů. Má je ráda, chápu, ale připadá mi, že je jich moc. A něco stojí? Jiní mají jednoho, dva. Je nutné platit operace, očkování a … vím já? Domácího mazlíčka nemám. Jsme v počtu domácích zvířat na „hlavu“ údajně druzí na světě. Nemohu se odpustit postesknutí. Tolik mladých lidí má na vodítku psa, ale dítě žádné; 

6/ několik dnů báječného volna jsem využila k dlouhým procházkám v naprosté blízkosti Brna. Myslela jsem si, makléřka, že ho slušně znám. Neznám. A při nich jsem viděla cyklisty jezdící i v zimě a na ledu, na kterém já s bídou držela rovnováhu a důchodce vyšlapující s daleko větším přehledem než já. Žádná posilovna mnohých, žádné vstupné, pohyb a krásný vzduch jako bonus.

Šest příkladů dobré životní úrovně u nás, klidně přidejte další.
Když už jsme u cestování a poznávání. V zahraničí je běžné, že se i cizí lidé zdraví. Jasně že ne v přeplněných městech, ale jinde ano. Naprosto nechápou naši odtažitost, možná neschopnost komunikace. Snažila jsem se poučit a již dva roky zdravím všechny lidičky (no většinu, někdy se nepochopitelně cítím trapně), které potkávám kolem svého bydliště a firmy. Muže, ženy, obé klidně mladší. Na procházkách činím podobně. Reakce jsou různé, vždy ale následuje vlídná odpověď, někdy krátký rozhovor, někdy překvapení. Během svátků jsem pozdravila stovky lidí jako první, ke cti dvou mužů patří, že to byli oni, kdo pozdravili mě. 

Pojďme tedy v roce 2017 hledat k sobě cestu třeba obyčejným pozdravem. Věřte mi, že mnohé penězi nezaplatíme. Někdy je laskavé slovo víc.

Dobrý den/dny v roce 2017, přeji vám všem.

Ivana Tošovská