Chaloupka

Měla jsem úžasnou příležitost navštívit krásné stavení na Vysočině. Dvěma lidem, kteří jsou již důchodového věku, dalo hodně práce, aby chaloupka vypadala jako na snímcích, které můj dnešní příspěvek doprovázejí.

Podřezali zdi nerezovými plechy přímo ukázkově (ne tak, jak jsem dříve popisovala), zbavili stavení nejen vlhkosti, ale i značné zanedbané údržby, zcela vyměnili střechu, změnili dispozice, postavili koupelny, záchody. Chalupu napojili na plyn, kanalizaci i vodovod. Zateplili ji.  Ale hlavně udrželi její ráz, což snad z fotek přímo čiší. Přesto nebo právě proto lze chaloupku užívat celoročně a u stolu přivítat 13 návštěvníků.

A nestavěli ploty, to na Vysočině není třeba, daleko důležitější je potkávat se s lidmi. Proto jsem tam přijela i já. Za kamarádem a jeho mámou, která je neskutečná stále. Dříve byla první ředitelkou, v jejíž škole se na chodbách instalovaly basketbalové koše, která se zasloužila o první umělou horolezeckou stěnu v republice. Dovolte, abych vás představila, jmenuje se Ilona DS.

Na našem výletě zcela v klidu strpěla, že v jejím autě je 7 pasažérů, z toho dva ve dvojce (pro neznalce v kufru) a ještě se smála.

Navíc báječně píše. Ještě ji musím naučit stručnosti a pak? Pak už bude přispěvatelkou našeho blogu, doufám. Proto dnes neuvedu, kde se chaloupka nachází, chci jí nechat prostor v oblasti, kterou popíše daleko lépe, než já.